Upozornění: Vzhledem k mimořádné situaci jsme provedli preventivní provozní opatření pro minimalizaci rizik spojených s nákazou koronavirem – Více informací.

Upozornění: Opatření – koronavirus Více informací

infilace ilustrace

Inflace roste. Jak ji porazit?

Meziroční růst spotřebitelských cen je nejvyšší za posledních šest let. Politika levných peněz, vyšší mzdy a stoupající poptávka vyhnaly inflaci téměř ke třem procentům. Proč je nebezpečná a jak se proti ní chránit?

Postupné zdražování nám vytahuje stále více peněz z kapes při každodenních nákupech, co je ale horší, v kombinaci s nízkými úroky rychle znehodnocuje naše úspory. Inflaci můžeme definovat jako snížení kupní síly peněz. „V praxi to znamená, že za vydělané peníze, pro které jsme investovali náš čas a naši energii, si nakonec koupíme daleko méně,“ říká expertka na finanční vzdělávání Marcela Hrubošová.

Růst cen však podle odborníků nedopadá na všechny stejně. Jak uvedl ekonom Dominik Stroukal na Vyšehradském fóru 2019, nejvíce jej pocítí běžné domácnosti s fixním platem, zatímco bohatí na inflaci vydělávají, například prostřednictvím investic do akcií nebo nemovitostí. Na inflaci profitují rovněž společnosti blízké emitentům peněz, tedy banky.

Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu v roce 2013 spočítal, že v letech 1999 až 2010 stouply ceny důchodcům o sedm procentních bodů více než většině populace. Ještě hůř na tom byly domácnosti s nízkými příjmy, které čelily inflaci vyšší o desetinu. Právě to jsou nejzranitelnější skupiny, které se před inflací potřebují chránit nejvíce.

Jak vzniká inflace?

Růst cen je důsledkem navyšování objemu peněz v ekonomice.Ten je regulován skrze měnovou politiku České národní banky (ČNB). Čím je základní úroková sazba nižší, tím jsou peníze levnější a komerčním bankám se nevyplatí motivovat klienty ke spoření. Raději více půjčují a prostřednictvím dluhu fakticky vytvářejí nové a nové peníze.

Politiku levných peněz si centrální banky oblíbily především po krizi v roce 2008 a zatím se jí nehodlají vzdát. Americká centrální banka po krátké epizodě se zvyšováním úrokových sazeb opět přistoupila k jejich sražení. Letos už tak učinila třikrát. Evropská centrální banka drží úrokovou míru na nule dlouhodobě (nebo

mírně pod ní), navíc zaplavuje trhy penězi přes nákupy dluhopisů a akcií.

Česká národní banka má rovněž své metody. Mezi lety 2013 a 2017 intervenovala pro slabší korunu, chtěla tak podpořit ekonomický růst, domácí spotřebu, export a inflaci. Jednoduše si stačilo vytisknout dostatek tuzemské měny a začít nakupovat cizí, v tomto případě hlavně euro.

Jak se růst cen měří?

Výši inflace měří Český statistický úřad pomocí tzv. spotřebního koše. Aktuálně má 693 položek. Každá má ve spotřebitelském koši určitou váhu, podle toho, jaký podíl má na našich výdajích. Zahrnuje jídlo, nápoje, oblečení, elektroniku, energie, ale také náklady za zdraví, kulturu, rekreaci, vzdělávání nebo dopravu. Ceny realit naopak nezapočítává, pouze průměrnou výši nájemného. Nemovitosti se v rámci spotřebního koše přestaly sledovat asi před dvaceti lety, protože výslednou inflaci ovlivňovaly až příliš výrazně. ČNB však nyní vrací do hry diskusi, zda nemovitosti do spotřebního koše znovu nevrátit jako důležitý výdaj českých spotřebitelů.

Ekonomové i statistici se totiž shodují, že současný index spotřebitelských cen nedostatečně zobrazuje realitu. Chystají proto velké změny. Český statistický úřad od ledna příštího roku přejde na systém tzv. scanner dat. To znamená, že začne sbírat detailní cenové údaje automaticky přímo od obchodníků, zatímco dosud je statistici zjišťují osobně. Lépe se tak zohlední třeba krátkodobé slevové akce, anebo naopak rychlý nárůst cen.

To, že se oficiální čísla vzdalují realitě, pocítil asi každý, kdo alespoň občas zajde na nákup. Při pohledu na cenovky je jasné, že stoupají rychleji než o necelá tři procenta. „Ceny zboží a služeb, které používáme v každodenním životě, rostou daleko rychleji, než ukazuje hodnota inflace, takže její současné vyčíslení nemusí být zcela vypovídající. Je důležité brát zřetel na to, že se jedná o obecnou hodnotu, kde se její stanovení počítá různými způsoby a z různých předvybraných hodnot, které už ale dnes nemusí být aktuální,“ myslí si Marcela Hrubošová.

Podobné problémy řeší i eurozóna. Tempo růstu cen je zde oficiálně ještě nižší než v Česku, v září kleslo na 0,8 %. Ceny bydlení přesto ve velkých městech neúnosně rostou. Berlínská radnice musela dokonce kvůli nekontrolovatelnému růstu cen pronájmů přistoupit k pětiletému zastropování nájemného. S prudce rostoucími nájmy se potýkají také další evropské metropole.Zatímco Evropská centrální banka dělá vše pro to, aby oficiálně nízkou inflaci popohnala vzhůru.

Co nejrychleji zdražuje?

Náklady na bydlení a potraviny, to jsou hlavní tahouni rostoucích cen. Právě zdražování základních potřeb, bez kterých se neobejdeme, má největší dopad na chudší část obyvatel. Například ceny zeleniny v září vzrostly o 11,7 % (v srpnu o 34,1 %). Průměrné nájemné stouplo o 3,8 %, zdražila elektřina, zemní plyn, teplo a teplá voda. Naopak dolů šly ceny oblečení a zahraničních zájezdů.

Růst cen energií se promítá nejen do nákladů domácností, ale také do cen zboží a hlavně služeb. Elektřina meziročně zdražila zhruba o desetinu a experti očekávají, že v probíhající topné sezoně opět zdraží,  průměrně kolem pěti procent. Další vlna zdražování nastane začátkem roku 2020. Je to proto, že takřka polovina elektřiny se u nás stále vyrábí v uhelných elektrárnách. Ty si musejí kupovat povolení na vypouštění emisí oxidu uhličitého do ovzduší. Emisní povolenky ovšem od roku 2017 dramaticky zdražily, z ceny kolem pěti eur na takřka třicet eur za jednu vypuštěnou tunu oxidu uhličitého.

Potřebujeme vůbec inflaci?

Centrálním bankám mírné zdražování kolem dvou procent vyhovuje a snaží se jej za každou cenu dosáhnout. Pomáhá jim totiž snížit hodnotu státního dluhu, levné peníze nadto popohání ekonomiku a investice. Ekonomové ale o prospěšnosti inflace tolik přesvědčeni nejsou: „Podle mého názoru neustálé zdražování nepotřebujeme a ekonomika by mohla fungovat i bez inflace. V historii je řada dlouhých období ekonomické prosperity, kdy inflaci střídala deflace. Na nesmyslnost cíleného znehodnocování našich peněz v poslední době upozorňuje i jeden z nejrespektovanějších centrálních bankéřů historie Paul Volcker. Klade celkem jednoduché otázky, na které jsme dosud nedostali uspokojivé odpovědi.

Například: Proč je správné mít inflaci 2 %? Kde se vzalo toto číslo? Proč ne 4 nebo 6 %? Pokud bude cena potravin klesat, nebudou lidé jíst? Proč nepřestali kupovat počítače, když jejich cena stále klesá?“ upozorňuje na důležité otázky ekonom Štěpán Pírko ze společnosti Colosseum.

„Jako ekonom rozumím tomu, že centrální banka chce uvolňováním peněz do ekonomiky nastartovat ekonomický růst, ale jako obyčejný člověk s těmito kroky nesouhlasím. Dá se očekávat, že lidé při větším množství peněz budou více utrácet, a tím se bude zvyšovat poptávka po dalším zboží a službách. Ale je to skutečně pro život každého jednotlivce potřeba? Potřebují lidé tolik zboží?! Dřív jsme oslavovali kvalitu, dnes dáváme na piedestal kvantitu,“ domnívá se ekonomka Hrubošová.

Inflace současnosti

Jak se před zdražováním chránit?

Na serveru Peníze.cz si můžete vyzkoušet kalkulačku inflace, která vypočítává, jak klesá kupní síla v daném období. Pokud jste například před 25 lety udělali nákup za 10 tisíc korun, v roce 2018 byste už na stejné zboží potřebovali 21 985 korun, tedy více než dvakrát tolik. Průměrná inflace v tomto období dosáhla hodnoty 3,34 %, byla tedy jen o něco vyšší než aktuální. Jak tedy uchovat kupní sílu svých úspor? I zde platí zlaté pravidlo diverzifikace, tedy nesvěřovat všechny peníze pouze do jednoho typu finančních produktů. Asi každému je dnes jasné, že nízko úročené spořicí účty nás před inflací nezachrání. Nákup státních dluhopisů také ne, většina z nich nese dokonce reálný záporný úrok. Akcie mohou být dobrá volba, jenže v dnešní době, kdy jsou akciové indexy na historických maximech, je riziko ztrát příliš vysoké. Pokud nám jde o dlouhodobou ochranu majetku před zdražováním, měli bychom preferovat investice do hmotných aktiv, jejichž cena dlouhodobě s inflací roste.

Nejčastěji nás napadnou nemovitosti nebo drahé kovy. Nemovitosti jsou však podobně jako akcie na historických maximech a jako investici si je může dovolit pořídit jen zlomek obyvatel. Zlato, stříbro a platina však i přes letošní slušné výkony mají svůj skutečný růst teprve před sebou. Drahým kovům se daří v dobách vysoké inflace a nejistoty na trzích a jsou tou nejjednodušší pojistkou. Navíc se dají velmi rychle směnit za peníze, na rozdíl třeba od uměleckých děl. Nákupní i výkupní cena zlata a stříbra je dána burzou a je zcela transparentní. Za letošní rok zlato v korunách zhodnotilo o více než 18 %, stejně tak i platina, stříbro vyrostlo o zhruba 16 %. Napětí v globální ekonomice a fáze ekonomického cyklu napovídají, že růst drahých kovů je teprve na začátku. Letošní zhodnocení je pouze důkazem toho, že v době rychlého zdražování nás úspory v investičních kovech velmi dobře chrání před ztrátou kupní síly.

Vývoj inflace a ztráta kupní síly

sdílejte článek

Share on facebook
Share on twitter
Share on print
Share on email
Kontaktní formulář