Permanentní portfolio jako investice pro každého

Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.

‍

Autorem původní myšlenky permanentního portfolia je ekonom Harry Browne. Poprvé ji představil v roce 1981 v knize s názvem Fail-SafeInvesting: Lifelong Financial Security in 30 Minutes. Browne vytvořil tuto strategii s cílem dosáhnout stabilních výnosů při minimalizaci rizika a snaze chránit investory během měnících se ekonomických podmínek.

‍

Jak upozorňuje Marek Brávník v přednášce Cykly bohatství v permanentním portfoliu, ekonomika se vyvíjí v cyklech, které není snadné dopředu předpovědět a rozeznat. V průběhu cyklů se také mění ceny jednotlivých investičních aktiv a takřka nikdy se netrefíme do jejich nejnižší nebo nejvyšší ceny. Ekonomiky navíc dnes fungují tak, že přinášejí stále častěji „kontraintuitivní“ a vzájemně protichůdné signály. Jediná cesta ,jak čelit nevyzpytatelnému prostředí, je diverzifikace rizik.

‍

„Kouzlo permanentního portfolia je v tom, že je mu jedno, v jaké fázi ekonomického cyklu se právě nacházíme,“ říká Marek.

‍

Strategie není postavená na maximalizaci zisku, ale na nastavení robustní a bezpečné investiční strategie postavené na diverzifikaci. Takové portfolio svému majiteli přinese dlouhodobý výnos, který překonává inflaci. „Je třeba přijmout, že budoucnost je nepředvídatelná a zcela jiná než současnost. Důležitá je pokora, protože trhy mají pravdu vždy, investor jen někdy,“ upozornil Pavel Ryba ve své přednášce na Vyšehradském fóru v roce 2020.

‍

‍

Permanentní portfolio je díky široké diverzifikaci méně náročné na psychiku investora, protože prochází menším množstvím výkyvů. Počítá se všemi scénáři v ekonomice a běžnému investorovi dává možnost být připraven a dosahovat stabilních výnosů. Vývoj může být následující: inflace, deflace, ekonomický růst a prosperita, ekonomická recese a krize. Tyto možnosti se mohou navzájem kombinovat. Základem je proto robustní diverzifikace. To znamená mít portfolio rozdělené a sestavené tak, že se aktiva chovají opačně.

‍

Jaká aktiva má tedy permanentní portfolio obsahovat?

‍

Základ je v rozdělení prostředků mezi čtyři hlavní aktiva: zlato, širší akciový index (nejlépe index S&P 500), dlouhodobé dluhopisy a hotovost. Všechny typy jsou zastoupeny rovnoměrně, každý tedy činí 25 % celku. Princip je v tom, že se snažíme držet portfolio stále takto vyrovnané. Jednou za rok tedy hodnotu jednotlivých složek přepočítáme a portfolio tzv. dovážíme. Pokud některé aktivum v portfoliu přesáhlo poměr 35 %, je čas je odprodat a to, které pokleslo pod 15 %, naopak dokoupíme.

‍

Průměrná roční výkonnost tohoto portfolia je sice mírně nižší než v případě akciového indexu, je však stabilnější, prochází mírnějšími výkyvy a v průběhu historie si prošlo propadem pouze v několika vzácných případech. Strategie je díky tomu vhodná i pro méně zkušené investory.

‍

Proč se o strategii permanentního portfolia mluví právě nyní? Podle Marka Brávníka je dnes investování složitější než v předchozích dekádách. „Centrální banky pokřivily trhy investičních aktiv (dluhopisů, nemovitostí i akcií), čelíme záplavě peněz při relativně nízké inflaci, existují rizika velké deflace i masivní inflace současně. Zhruba 10 let jsme měli nulové nebo záporné sazby a je těžké si spořit v prostředí záporných reálných úrokových sazeb,“ vysvětluje některé z důvodů.

‍