Martin Vrána: V životě vyhrává ten, kdo dělá víc, než musí

Regionální ředitel Martin Vrána se poradenství věnuje nepřetržitě téměř 20 let, v Golden Gate začal působit už půl roku po založení firmy. Podnikání považuje za nejlepší způsob obživy, kdy je člověk závislý především sám na sobě, na svých schopnostech a disciplíně.

„Nejde o to, jestli se člověku zrovna daří, nebo ne, ale když děláte svou práci dobře, nemusíte se nikdy bát o svou budoucnost,“ je přesvědčen Martin. Podnikání považuje paradoxně za největší jistotu. „Když celý život poctivě makáte pro cizí firmu a míříte výš, v padesáti jste na vrcholu a sil ubývá. Ale pro svého zaměstnavatele jste v tu chvíli nejdražší. Vždycky může přijít někdo o generaci mladší, který bude dělat stejnou práci za polovinu a nebude mu vadit trávit v práci 16 hodin,“ upozorňuje.

Lidé nesvázaní velkou korporátní firmou mají podle Martina i větší možnost růstu. Nebojí se dělat důležitá rozhodnutí, nemají strach, že něco pokazí. Podporuji své kolegy, aby spoléhali hlavně na sebe a sami přicházeli s řešením situací. V cyklistice se říká, že do kopce musí šlapat všichni, ale závod vyhrává ten, kdo šlape i z kopce.

Martin se rád inspiruje od těch úspěšnějších. V poslední době ho zaujalo učení templářů, bohatého a vzdělaného křesťanského řádu. Jedním z jejich desatera je doslova: „disciplinované, každodenní, pravidelné samostudium“. „Disciplína začíná ve chvíli, kdy se mi nechce. Každodenní znamená, že i silvestr je den. Pravidelné je o jednom denním či nočním čase, kdy se budete tématem zabývat. Samostudium si v dnešní době mnoho lidí plete s povrchním učením na nějakou zkoušku. Tady jde ale o to, opustit téma, až když je úplně pochopím. Týden má sedm dní – to občas stačí, a tak to může být až 54 dovedností za rok,“ vysvětluje Martin. „V životě vyhrává pouze ten, kdo dělá něco navíc. Ne ten, kdo čeká jen na to, až mu někdo řekne, co má udělat. To je podle mě tajemství úspěšného podnikání. Jsem kolikrát úspěšnější jen proto, že jsem udělal víc chyb, které se snažím neopakovat. Ale zároveň nerad hraju hru o bobříka oblíbenosti,“ přiznává upřímně.

Zlatá horečka

Většina obchodníků v Golden Gate má společnou vášeň, a tou je cestování. Ani Martin není výjimkou. S nadsázkou tvrdí, že vycestuje vždy, když začne mít pocit, že se v Čechách nemáme moc dobře. „Z toho pak velmi rychle vystřízlivím. Fakt, že žijeme ve střední Evropě, je z pohledu světové populace něco jako výhra jackpotu,“ říká vážně.

Nejraději jezdí za rybami na odlehlá místa daleko od civilizace. Poslední výpravou, která na něj udělala velký dojem, byla návštěva Yukonu, severního kanadského teritoria sousedícího s Aljaškou. Byl se podívat až na Klondiku, kde na konci 19. století proběhla jedna z největších zlatých horeček v historii lidstva. V době největšího vrcholu se na Klondiku nalezl za jeden rok milion troyských uncí zlata, v tehdejší hodnotě 22 tisíc dolarů. Dnes by stejné množství zlata mělo hodnotu zhruba jedné a půl miliardy dolarů.

„Člověka až zarazí, co všechno byli lidé kvůli zlatu schopni udělat,“ přemýšlí Martin. V dobách největší slávy migrovalo na Kondike víc než sto tisíc lidí, v nehostinných podmínkách jich však zbohatl pouhý zlomek. Drtivá většina zemřela na cestě či v chudobě poté, co celý život tvrdě pracovala.

Podle Martina je v tom možné vidět zajímavou paralelu se současností. Lidé se ve vidině rychlého zbohatnutí ženou do něčeho, čemu vůbec nerozumí, a vlastně to ani nedává smysl. Jen proto, že to dělají všichni ostatní. Jednoduchá řešení ale v životě nefungují a zkratky daleko nevedou. „Tvrdá práce je důležitá, ale sama o sobě nestačí. Je zapotřebí začít myslet jinak než většina. Snažit se dívat dopředu. I na Klondiku nejvíc zbohatli ti, kteří nešli jako ostatní hledat zlato, ale ti, co přišli s jinými službami než ostatní,“ upozorňuje.

Martin Vrána o sobě obecně nerad mluví, termín k povídání jsme proto hledali dlouho. Nakonec jsme se sešli až těsně před adventem, v období, kdy řada lidí bilancuje a vyhlíží nový rok. Kromě práce tedy přišla řeč i na důležitější věci v životě, jako jsou rodina a přátelství: „Alespoň jednou v roce bychom se měli na chvíli zastavit a zamyslet se. Přestat myslet na svůj ‚job‘ a raději si vzpomenout na poslední slova Steva Jobse: ‚Ochraňujte lásku k vaší rodině, lásku ke svému partnerovi, vůči svým přátelům. Mějte rádi sami sebe a s láskou opatrujte ostatní.‘ “

Důležité upozornění

Naše výdejní místa jsou od 22. 10. 2020 i nadále k dispozici pro rezervovaný výdej kovů. Z důvodů omezení však není možný prodej za hotové, ani prodej materiálů a knih. Doporučujeme využít možnosti zaslání zboží prostřednictvím poštovní zásilky.

Děkujeme

Kontaktní formulář