Dominik Stroukal: Z historie víme, že inflace často padá z vysokých čísel nadvakrát

Proč jste se rozhodl studovat právě ekonomii?

Na gymnáziu jsem vůbec netušil, ostatně jako většina středoškoláků… Byla to učitelka na základy společenských věd, kterou jsme měli moc rádi, ale zrovna v ekonomii tápala. To, co říkala, mi moc nedávalo smysl. Doma jsem si tedy sedl k počítači a začal si to dostudovávat sám. Pročítal jsem Wikipedii a místy tam opravoval gramatické chyby a později i sem tam doplnil něco faktického. Začalo mě to bavit. Pořád to ale nebylo dost na to, abych šel studovat ekonomii. To se zlomilo, když se tehdy na ekonomii na VŠE poprvé vyhlásily přijímačky dle Scio testů. Připadalo mi úžasný, že už v lednu udělám test a budu vědět, že jsem přijat na vejšku. Zatímco se ostatní ve třídě připravovali na zkoušky, já jsem spokojeně chodil na pivo. Jo, a taky v tom má ruce prezident Václav Klaus, který tehdy na VŠE přišel na den otevřených dveří a se všemi se tam pohádal. U toho jsem chtěl být.

‍

Co si myslíte o tom, co se dnes děje na VŠE, zejména na národohospodářské fakultě?

Je mi to líto, protože jsem zažil fakultu v těch nejlepších letech, ostatně skoro deset let jsem tam působil. Až na pár čestných výjimek všichni lidé, kterých jsem si tam vážil, odešli. Anebo byli odejiti, jak se slušně říká. Škoda, bylo to fajn místo, kde člověk dokázal získat kvalitní ekonomické vzdělání. Když se mě studenti ptají, kam jít studovat u nás ekonomii, rád jim samozřejmě vedle Metropolitní univerzity doporučím IES na Univerzitě Karlově, jiné fakulty VŠE, slušné obory jsou i u naší konkurence na jiných soukromých vysokých školách, ale ani ve snu by mě nenapadlo někomu doporučit jít na národohospodářskou fakultu. To asi mluví za vše.

‍

‍

Připadáte mi trochu jako rebel, obzvlášť, když jsem se dozvěděla, že jste si nechal zavést platební čipy do těla. Je to opravdu výraz rebelství nebo spíše zvědavost a specifický smysl pro humor?

Můj táta je bohém, co nosí dodnes dlouhé vlasy a nikdy jsem ho neviděl s dlouhým rukávem, ani v těch nejtřeskutějších mrazech. Já už si vlasy ostříhal a teple se oblékám, ale půlku jeho krve mám, tak se to asi někde projevit musí. Ale protože v sobě mám i půlku své maminky, tak rebeluju maximálně tak tím, že mám dva platební čipy pod kůží a do prezentací dávám obrázky koček.

‍

‍Informace o čipu mě pobavila hlavně v souvislosti s tím, jak se někteří lidé dříve báli čipů ve vakcínách. Zažil jste už někdy nějakou zajímavou reakci okolí, když jste platil „rukou“?

Zatím ne. Když člověk zaplatí rukou, tak si toho buď nikdo nevšimne, nebo si myslí, že platíte hodinkami nebo prstýnkem. Jen občas, když o tom někde vyprávím, se vyloupne náboženský fanatik, pro kterého je to zaručeně „znamení šelmy“ značící příchod apokalypsy. Naštěstí jsem ale bibli četl a píše se tam, že to znamení bude v pravé ruce a já mám oba čipy v levé, takže apokalypsa ještě nehrozí.

‍

Proč používáte ve svých grafech právě kočky?

Někdy před deseti lety jsem zkoušel dávat do prezentací vždy sedmý obrázek, který se objevil na Google Images, když jsem tam zadal název daného slajdu. Byla to zábava, posluchači pak ale víc přemýšleli nad souvislostí úplně zmateného obrázku k danému tématu, než aby sledovali obsah přednášky. Tak jsem tam postupně dostal někdy více, jindy méně související kočky a už mi to nějak zůstalo. A vlastně – proč ne. Když někoho nebaví, co říkám, tak se alespoň může kochat kočičkami.

‍

Na Vyšehradském fóru v roce 2019 jste varoval před tím, že růst cen nedopadá na všechny stejně a nejvíce jej pocítí běžné domácnosti s fixním platem, zatímco bohatí na inflaci vydělávají. Co jste si pomyslel, když inflace poprvé vyskočila na dvoucifernou úroveň?

Přiznám se bez mučení, že jsem to nečekal. Jen těžko jsem si dokázal představit, že všechny ty nově vytvořené peníze skončí ve spotřebě. Zažili jsme desetiletí, kdy i rychlý růst peněžní zásoby končil v investicích, v nemovitostech či zašitý v matracích. Tentokrát jsme ale vzali útokem zboží a služby, narostla nám inflační očekávání, impulz přišel i z nabídkové strany. Od roku 2008 nikdy nebyla lepší doba studovat ekonomii a snažit se pochopit, co se to kolem nás děje.

‍

Vy sám jste pedagog, vidíte u studentů zvýšený zájem o ekonomii?

Inflace stejně jako jiné velké ekonomické problémy vždy probudí potřebu více studovat a chápat, co se děje kolem nás. Takže ano, cítit je to podobně jako třeba během poslední velké krize či třeba během krize eurozóny. Zajímavé ale je, jak moc pandemie probudila zájem o investování. Možná ještě více než na cokoli jiného se dnes studenti ptají na finanční trhy. A je to dobře.

‍

Jak dlouho si myslíte, že tato vysoká inflace ještě potrvá?

Ještě letos uvidíme určitě jednocifernou a všechny relevantní modely ukazují, že v příštím roce už bychom měli být schopni se dostat na dvě procenta. Nicméně s obrovskou dávkou nejistoty. Jedny vidle nám do toho hází přehřátý trh práce, z kterého pořád jdou silné inflační tlaky. Druhé vidle pak může, ale nemusí hodit tuhá zima v kombinaci s pokračující válkou. Předpokladem toho, že v příštím roce budeme na cíli, je tedy alespoň mírný růst nezaměstnanosti a mírná zima. To by mohlo vyjít. Z historie ale víme, že inflace často padá z vysokých čísel nadvakrát. Tedy že opíše takový tvar trochu zkoseného písmene „M“.

‍

Na konferenci jste také přiznal obavy z obrovského kvantitativního uvolňování, ke kterému banky přikročily po roce 2008. V době pandemie se „tiskařské stroje“ rozjely více, než jsme si uměli představit. Jak dlouho tento stav ještě může vydržet?

Rozvahy centrálních bank jsou nekonečné, kvantitativního uvolňování uvidíme v budoucnosti ještě drahně. Mluvil jsem tehdy ale o tom, že to není bez nákladů. A některé ty náklady jasně vidíme. Nafoukli jsme si ceny aktiv, což během pandemie znásobilo příjmy bohatým, zatímco chudí nevěděli, jestli budou mít ještě někdy práci. Zlevnili jsme zadlužování vládám, které toho vesele využívaly, a dluh budou muset zaplatit naše děti a vnoučata. A hráli jsme si s tím nejvzácnějším, co v ekonomice máme, tedy s cenami, tady konkrétně s úroky, s cenou času, s měřítkem rizika. O tom ta přednáška byla, myslím, že to všechno teď vidíme. Není to žádná velká věda, je to pouze popis nákladů konkrétního nástroje měnové politiky. Chtěl jsem jen upozornit, že to není zadarmo.

‍

‍

Co když už z tohoto není cesta ven? Zvláště, když si uvědomíme, že když začal FED měnovou politiku utahovat, začaly v USA krachovat banky.

To je přesně ono. Hráli jsme si s cenou peněz, s cenou dluhu. A když jsme ji pak museli zase vyhnat vzhůru, abychom krotili inflaci, tak to pro spoustu domácností, firem, bank, ale i států přestalo být tak růžové jako v době nízkých sazeb a kvantitativního uvolňování. Americká centrální banka a ostatně i další doufají, že to všechno zvládneme rychle a nic velkého se nestane, protože všichni dobře víme, že prudce zvýšit úroky a držet je vysoko po dlouhou dobu historicky zpravidla vedlo k recesi.

‍

V letech 2020 a 2021 byla hlavním (nejen) ekonomickým tématem pandemie, loni válka na Ukrajině a vysoká inflace. Co bude podle vás hlavními tématy letos a v příštím roce?

Obecně bude buzzwordem letošního roku určitě umělá inteligence, ať už to tedy nazýváme jakkoliv. Ale ekonomicky jak ve Spojených státech, tak u nás to bude nepochybně dluhopisový trh a fondy peněžního trhu. Tam se odehrávají už teď velké věci, a pokud sazby zůstanou vysoko, tak to budou právě tyto dva trhy, odkud přijdou problémy. Z makra bych hlavní pozornost směřoval ještě na trh práce, inflační očekávání a v České republice nadto na trh úvěrů v eurech.

‍

Jaké problémy čekáte na trhu úvěrů v eurech?

S nejvyšší pravděpodobností ještě porostou sazby v eurozóně a to eurovým úvěrům uškodí, ale tím to končí. Jedinou šancí, jak poté krotit inflaci v této části segmentu úvěrů, na které ČNB přímo nedosáhne, je silnější koruna. Ta už je nyní překvapivě silná, ale pokud by ve firmách financovaných v eurech stále rostly mzdové tlaky, koruna bude muset posílit, aby to kompenzovala.

‍

Jste příznivcem zavedení eura v Česku?

Jsem proti euru, ale z čistě pragmatických ekonomických důvodů. Symbolické důvody, že korunu máme přes sto let apod., mi moc neříkají. Pro mě je hlavní, že euro by mělo pro veřejnost málo viditelné obrovské náklady. Tím hlavním je, že eurozóna má nekonečně daleko k optimální měnové oblasti a asymetrické šoky by nás poškozovaly více, než kdybychom měli korunu. Druhým pak je čistě jednoduchý pohled na to, že Česká národní banka dlouhodobě dělala měnovou politiku lépe než Evropská centrální banka. Chápu, proč do eurozóny utekli Řekové a Italové, ale my k tomu nemáme důvod. Zatím. Třeba se naše měnová politika zhorší, nebude dosahovat vlastních cílů a bude dávat smysl ji vyměnit, teď to tak ale zdaleka není.

‍

Měla by česká centrální banka letos ještě zvednout úrokové sazby?

Já osobně bych sazby viděl rád vyšší už dávno, pořád ještě dávalo a dává smysl krotit domácí inflační tlaky. Horší otázka je, co dělat s přehřátým trhem práce. Pokud po rostou mzdy vysokým tempem a centrální banka nebude chtít zvyšovat sazby, pak jí nezbude nic jiného než to hnát přes silnější korunu, moc jiných nástrojů nemáme. Tam to ale nemusí fungovat navždy. Bez silnější koruny by dnes sazby musely být zhruba o 1,25 procentního bodu vyšší. Svou roli by také měla sehrát vláda, která by inflaci mohla krotit snižováním dluhu. Uvidíme, jestli se jim to podaří.

‍

Státní dluh v posledních letech vyskočil na rekordní úroveň. Kdybyste byl ministr financí, jaký problém byste chtěl vyřešit jako první, aby se ten nárůst zastavil nebo alespoň zpomalil?

Jako člen Národní ekonomické rady vlády jsem dostal za úkol najít 110 miliard na běžných výdajích nebo příjmech státního rozpočtu. Rozhodl jsem se, že to zkusím najít jen na výdajích. Zkuste si to sami, není to úplně jednoduché. Ale dá se to. Pár změn v důchodech, snížení počtu policistů na úroveň roku 2013, zrušení příspěvku stavebním spořitelnám, snížení počtu celníků, omezení počtu malých obcí, snížení neinvestičních dotací a legalizace marihuany by 110 miliard dokázala udělat. Jasně, legalizace konopí by mohla ještě být se spotřební daní i dodatečným příjmem, takže to není celé jen na výdajích, ale dá se to. Horší je už najít 220 miliard, což je náš celkový problém. Tam si to v realitě současné politiky nedovedu představit, že by se to dalo zvládnout bez zvyšování daní.

‍

Může vláda vůbec přistoupit k razantním škrtům, když už teď roste mezi lidmi nespokojenost s „chudobou“?

Může, celá řada z těch škrtů naopak zasáhne víc bohaté než domácnosti ohrožené chudobou. Typicky příspěvek na stavební spoření využívají bohatší domácnosti už jen z titulu toho, že mají dost peněz na to, aby nějaké úspory měly. Neinvestiční dotace také využívají bohatší než chudší a legalizace marihuany více pomůže chudším než bohatším. Tohle nejsou žádné škrty, kde by se sahalo na sociální dávky, nebo zvyšování daní.

‍

Vyučujete studenty mimo jiné o ekonomických cyklech. Kde jsme podle vás právě teď?

Cyklus se obvykle měří nejen přes hrubý domácí produkt, protože tam bychom už byli v recesi, přestože to úplně jako recese nevypadá. Když se podíváte na recese ve Spojených státech od poloviny minulého století, tak všechny znamenaly prudký nárůst nezaměstnanosti, a naopak všechny prudké nárůsty nezaměstnanosti byly recese. A u nás je nezaměstnanost pořád historicky rekordně nízká. Technicky v recesi jsme, ale fakticky ještě ne. Uvidíme, co udělá nezaměstnanost.

‍

‍

Jste známým odborníkem na bitcoin. Jak vidíte jeho vývoj v následujících letech? Je teď dobrý čas nakoupit?

Je vždycky dobrý čas si ho vyzkoušet. Nedává smysl nakupovat, pokud jste to nevyzkoušeli. Jakmile to ale vyzkoušíte a přijde vám to stejně jako mně nekonečně fascinující, tak teprve nastává krok, kdy se rozhodnete, jestli nakupovat ve větším. Stejně jako u zlata mi přijde zvláštní, když člověk má pochybnosti vůči současnému systému a neinvestuje do pojistky proti němu.

‍

Golden Gate nabízí spoření do bitcoinu. Mohl by to být ten vhodný způsob, jak kryptoměnu vyzkoušet, pro ty, kdo nejsou tolik technicky zdatní?

Ideální je bitcoiny koupit od konkrétního člověka a mít u sebe v hardwarové peněžence Trezor. Samozřejmě ale většina lidí si chce zjednodušit práci tím, že využívá třetích stran, právě například vašeho produktu. Tam už je potřeba se porozhlédnout, zda nejde o podvod nebo zbytečné riziko. Zkrátka už je potřeba někomu důvěřovat, a to není snadné. Nicméně Rosťa Plachý, který u vás za bitcoinovým produktem stojí, je skvělý kluk, známe se dlouhé roky, je respektovaným členem české bitcoinové komunity a dělá svoji práce dobře.

‍

Do jakého aktiva byste právě teď naopak vůbec neinvestoval?

Trápí mě všemožné tokeny a nesmyslné blockchainové projekty. Jistě, i na nesmyslech se dá investičně vyjet krásná vlna a vydělat, člověk ale musí mít na paměti, že je to nesmysl, a vědět, co dělá. Je to jak s bramborovým salátem. Nejlepší je nehledat recept na blbosti, zamíchat základ v akciích a nemovitostech, okořenit podle chuti zlatem či bitcoinem a nechat řádně uzrát. Kdo má v salátu rád hrášek nebo ananas, tak recept hledat nemusí, ten už dávno dobře ví, co a jak dělá.

‍